Ve čtvrtek 5. listopadu proběhlo v pražském Divadle Hybernia slavnostní předání mezinárodní Ceny Benedicta Cerqueiry.
Federace výkonných zaměstnanců České republiky (FVZ) uděluje Cenu Benedicta Cerqueiry těm, kteří přispěli k obhajobě práv zaměstnanců, zasloužili se o rozvoj odborů nebo jinak přispěli k sociálnímu smíru a zlepšení životů všech, kdo pomoc potřebují. Při slavnostní předávání ceny bylo oceněno devět osobností z České republiky a tři zahraniční. Z české republiky byli oceněni aktivisté a funkcionáři nejen z řad FVZ, ale i osobnosti z jiných organizací kteří se ve svém životě aktivně podíleli na podpoře práv zaměstnanců z různých oborů.
Společně s prezidentem FVZ Miroslavem Prokopem předala jednotlivým oceněným medaile vnučka Benedicta Cerqueiry, Andrea Cerqueirová.
Do zahraničí byla cena udělena Lulovi da Silva, odboráři a bývalému prezidentu Brazílie, dále Dilmě Rousseffové, současné prezidentce Brazílie, a Carlosu Lupimu, dnešnímu brazilskému ministru práce a předsedovi PDT, kterou spoluzakládal Benedicto Cerqueira. Oceněni byli zejména za úspěšný boj s chudobou v Brazílii, zejména za projekty Minha casa, minha vida (Můj domov, můj život), kdy miliony Brazilců získaly levné družstevní byty, a za projekt Bolsa família (Rodinné přídavky), kdy jsou sociálně slabým rodinám poskytovány dávky za to, že posílají děti do školy a nechávají je očkovat. Tyto ceny budou oceněným předány přímo v Brazílii, a to z rukou Elmy Cerqueirové, dcery Benedicta Cerqueiry.
Prezidium FVZ bude i nadále udělovat Cenu Benedicta Cerqueiry jak v České republice, tak v zahraničí všem kdo významně přispějí k podpoře zaměstnanců, sociálního smíru a pomoci všem potřebným.
Benedicto Cerqueira (1919-1982), po kterém byla cena pojmenovaná, patřil k významným latinskoamerickým levicovým politikům a pracovníkům dělnického hnutí v 2. polovině 20. století. Narodil se v chudé dělnické rodině v brazilském Rio de Janeiru. Záhy se stal odborářem, v roce 1953 byl zvolen předsedou Svazu kovodělníků Ria de Janeira. V roce 1962 byl zvolen federálním poslancem. Koncem 60. let se v Brazílii chopila moci pravicová vojenská junta a Cerqueirovi hrozilo vězení. Zachránila ho mezinárodní solidarita – bylo mu umožněno odcestovat do Jugoslávie a následně do ČSSR, kde zastával funkci místopředsedy Světové odborové federace. Později působil v Chile a po vojenském puči Augusta Pinocheta, před nímž musel opět uprchnout, v Panamě. Do své smrti ještě mnohokrát navštívil Československo, na které vždy s láskou a vděkem vzpomínal.
Cerqueira se do Brazílie mohl vrátit až po patnácti letech exilu v roce 1979, kdy se okamžitě angažoval u zrodu Demokratické strany práce (PDT), jejíž se stal místopředsedou. Oblastí jeho zájmu bylo především školství: Přišel s myšlenkou vzniku základních škol v Rio de Janeiru, které jsou koncipovány tak, aby do nich mohly docházet i děti vyrůstající v sociálně nejslabších vrstvách společnosti. Bohužel, již v roce 1982 v důsledku útrapami podlomeného zdraví Benedicto Cerqueira umírá.
